Skicy jsou tenkým pojítkem mezi tím co je, a co teprve bude…

9.2.2015

Jak vlastně začít?

Když stojím před novým projektem, obrazem nebo článkem, běží mi hlavou spousta chaotických myšlenek. Vznáší se v hlavě, promítají se do snu, jako celek však zatím nedávají smysl. Nad nimi stále tepe ta jediná, která přímo křičí. Jak mám začít? Principielně nesnáším chyby. Jsem člověk, co dlouho rozmýšlí, než zvolí cestu. Pro tento rychlý svět poněkud nevýhodné nastavení. Když jsem před léty dostal zakázku na svůj první obraz, připravené velké plátno stálo nekonečně dlouhou dobu v rohu mého ateliéru a strašilo mě svojí neposkvrněnou bělobou. Až panicky jsem se bál na něj sáhnout. Co když ho pokazím? Našel jsem však způsob jak sám sebe „oklamat“. Vždycky mám u sebe malý notýsek na skicy, poznámky, nápady. Je natolik malý, že nevadí, když něco zkazím. Každá chybná čára je pak menší a začátek práce lehčí.

Moje profese je neoddělitelně spojená s výtvarnem. Každý projekt je nutné odprezentovat klientovi, aby byl schopen si představit ideu architekta. V poslední době mám dojem, že počítačová grafika vytěsnila člověka jako autora. Vizualizace tohoto typu jsou jaksi bez života, nejsou sexy, postrádají osobitost. Jsou jako dokonalá žena bez špetky intelektu. Můj kamarád- shodou okolností architekt, výborný kreslíř a mistr zkratky- mi vstoupil do života právě ve chvíli, kdy jsem se rozhodoval, kterou cestou půjdu. Počítač a jeho univerzální svět nebo osobitý styl skicy? Jeho schopnost vnést na základě postav, rostlin a jiných bežných věcí do suché vizualizace zvuky a vůně byla vyjímečná. S pomocí jednoduchých čar dokázat vykouzlit hmatatelný dojem, pohrát si s emocí situace. To byla možná ona pomyslná poslední kapka a já začal pilovat svůj kreslířský um, abych obstál sám před sebou, svým největším kritikem.

Skičář str. 32
Rychlé zachycení obývacího prostoru v perspektivě je způsob, jak nejsnadněji vysvětlit svým klientům jaký nápad mi zraje v mysli.

Loňské léto jsem definitivně propadl kouzlu akvarelu. Je to láska! V minulosti jsem mu byl nevěrný s jinými technikami, ale teď už vím, že je to jasný favorit. Způsob práce s barvami na vodní bázi, skoro nucená rychlost postupu, lehkost až transparence barevných tónů, to je přesně to, co potřebuji. Stejně jako mám problém začít a dlouho rozvažuji, než vykročím, nedokážu také prohlásit práci za dokončenou. Prakticky nikdy. Mám tendence pořád hledat dokonalost. Přiblížit se k ní, byť jen o píď! Stále dokola promýšlím, opravuji, přehodnocuji. Je to někdy k zešílení! Cesta a la prima, která je pro akvarel typická, mi nedovolí zacyklit se a nepokračovat dál. Člověk pravděpodobně musí pochopit, kde jsou jeho slabiny a nastavovat si překážky, aby neustrnul. A tak si sám aktivně komplikuju život a ještě z toho mám radost.

Skičář str. 69
Každou procházku městem mi pomůže uchovat rychlá skica ulice nebo domu, který mě zrovna zaujal. Buduji si tím jakousi databanku městských námětů, které mohou později posloužit jako námět velkého obrazu.

Než jsem při sobě začal pravidelně nosit svůj deníček, mnoho mých projektů získalo prvotní rysy na ubrouscích z restaurací, účtech z nákupů nebo dokonce na receptech na léky, když nebylo zbytí. Moje práce není a nemůže být rutina. Svým postavením mezi uměním a exaktním oborem už je tento fakt jasně dán. Stejně jako nemá pevnou pracovní dobu od do, nelze ze sebe vyždímat myšlenku nebo nápad, pokud není inspirace. Už vím, že nemá cenu zbytečně prosedět ve stresu nad tabletem hodiny s jedinou obsedantní představou, že mě nic nenapadne a týrat sám sebe. Mnohem lepší je vyrazit ven, vidět lidi, mluvit s nimi a často kreslit nápady, postřehy i myšlenky. Kromě krásného pocitu svobody má moje povolání na volné noze i své negativní stránky jako je zkreslené vnímání dovolených, víkendů a volného času obecně. Mám tendenci pracovat pořád a nevšimnout si únavy nebo letargie. Vím, že je to problém, protože máte pocit, že stále jedete nadoraz, ale ztrácíte efektivitu. Moje žena jako lékařka má jasnou pracovní dobu, umí odpočívat. To se já teď snažím naučit a pomáhá mi v tom i malování.

Skičář str. 31
Ruka je jedna z nejtěžších částí lidského těla, které je třeba si natrénovat. Naštěstí nemusíte pracně shánět model. Praváci kreslí svoji levou ruku a leváci zas pravou. Prsty jsou velmi gracilní, proto doporučuji se rozcvičit třeba na kytici jmelí.

„Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“

Leonardo Da Vinci

Go top

Děkuji své ženě Magdě za pomoc při mé práci.

Když stojím před novým projektem, obrazem nebo článkem, běží mi hlavou spousta chaotických myšlenek. Vznáší se v hlavě, promítají se do snu, jako celek však zatím nedávají smysl. Nad nimi stále tepe ta jediná, která přímo křičí. Jak mám začít? 

2 comments

  1. Comment by Sandra

    Sandra Reply 10.2.2015 at 8:45

    Jedinecna moznost nahlednout blize pod ruku pri kresleni. Jako mala jsem touzila chodit na vytvarny krouzek a naucit se kreslit…bylo tam vsak plno, a tak jsem skoncila v krouzku dramatickem, ktery me zacal formovat trochu jinym smerem! :-) Je to obdivuhodna nadhera a talent- i ta nejrychlejsi skica by se mi nepodarila nakreslit tak precizne ani po hodinach snazeni!

    • Comment by radim

      radim Reply 13.2.2015 at 13:54

      Díky Sandro. U mě naneštěstí platí, že když se jedné kresbě věnuji hodiny, je horší a horší. Pro mě je lepší nedokreslit. Raději nechávám volná místa, která si divák dokreslí sám svou fantazií.

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top