Chandelieeeeer

2.8.2015

Život pod lustrem

Když si člověk hledá svůj vysněný byt, má určitou představu o lokalitě, o velikosti a preferencích v půdorysu. To co se stalo nám se zdá být jako pohádka. Jakékoli moje fantazie byly ve skutečnosti mnohonásobně předčeny. Celý dům i byt mají obrovské charisma stavby z konce 19. století. Po prvotní euforii ale přišla těžká chvíle rozhodování mě- jako architekta. Do jaké míry sním měnit takový historický klenot?

Už při rozvrhování půdorysu jsem se držel zpátky ve svévolných rozmáchlých gestech k nimž mám, obzvláště ve svém bytě, kde jsem si také investorem, tendenci. Moje snaha pokorně směřovala k respektu k danému místu i původnímu významu. Snažil jsem se zachovat, i při úpravách dispozic, co nejvíce z původního. Dveře, podlahy, staré kování bylo třeba citlivě zrenovovat a dát mu nový řád. Veškeré moje pochyby a snahy se dají pochopit na vzniku svítidla v hlavní obytné místnosti. Co okamžitě všechny při vstupu ohromí je nádherná freska na stropě. Klenot, šperk. Bylo mi jasné, že se k ní musím chovat uctivě ve svých vizích, ale nechtěl jsem dopadnout jako trapný patolízal. Bylo třeba ji okořenit, ne popřít, ne ji trumfovat. Jenže jak na to? Když moje žena viděla první moodboard, málem odpadla a to už je zvyklá na moje nápady. Ostře červený lesk v ní vyvolával strach. Většina lidí před zhotovením svídila byla také přesvědčena, že ve finále uvidí křišťálový lustr. Jenže to by bylo příliš klasické pojetí, se kterým se neztotožňuji. My nemáme zcela kopírovat staré mistry, vznikne nám tím jen podivný kýč. Máme za úkol vymýšlet nové, třeba šokující, a hledat jiné souvislosti. Rozhodnul jsem se k citlivému kotvení do části fresky, která je po demontování lustru zase jednoduše zrestaurovatelná, tedy předešel jsem jakémukoli poškození. Je jasné, že já zde budu pár desítek let a nemám právo nenávratně poškodit dílo, které už je tady po staletí a ještě dávno po mě bude dělat radost. Samotná výroba lustru probíhala v několika kolech. Prvotní hektický nákup řetízků. Poté výroba kruhové základny, hledání odstínu a lesku červené barvy. Systém kotvení byl ve 4 metrech a 30cm také poměrně oříšek. Protože jsem potřeboval před krácením kuličkových šál vidět celkový tvar a udělat si názor, lustr visel na půl žerdi týden a já jen opracovával. Jak už to bývá, poslední dokončovací krok byl urychlen vyhecováním od přátel, padl termím a já nemohl přijít o svou hrdost. Na večerní párty byl konečně rozsvícen. Padala spousta myšlenek, pro mnohé je to šok kombinovat klasický styl s něčím tak dominantním. Jeden názor mě ale velmi potěšil, moje žena mi řekla, že jí přijde geniální, že po fresce „čmárám stínem“. Když se zhasne, je krásná a nepoškozená, ale když se rozsvítí, je tam můj rukopis. To každého ješitného chlapa potěší. Momentálně si myslím, že ještě není „dílo dokončeno“.

A stále přemýšlím…

Go top

Děkuji své úžasné ženě Magdě, za její neutuchající trpělivost při naší spolupráci.

Když si člověk hledá svůj vysněný byt, má určitou představu o lokalitě, o velikosti a preferencích v půdorysu. To co se stalo nám se zdá být jako pohádka. Jakékoli moje fantazie byly ve skutečnosti mnohonásobně předčeny. Celý dům i byt mají obrovské charisma stavby z konce 19. století. Po prvotní euforii ale přišla těžká chvíle rozhodování mě- jako architekta. Do jaké míry sním měnit takový historický klenot? 

1 comment

  1. Comment by Liba

    Liba Reply 9.8.2015 at 16:18

    Zajímavé, odvážné. Jsem moc zvědavá, jak to vypadá v reálu.

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top