Kurz divadelní fotografie

29.10.2015

… aneb jak jsem se učil lépe fotit

Dlouho se trápím otázkou jak lépe fotit. Jak zachytit svoji práci přesně a zároveň atraktivně? Soupeřím se světlem, potřebuji se vyhnout místům, které vnímám jako kompromis daný klientem. Když jsem se přihlašoval na workshop divadelní fotografie, moje představa byla, že se sejde pár amatérských nadšenců na jedno odpoledne a bude se, za dozoru odborníka, pokoušet zachytit emoci daného představení. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na úvodní přednášce zapadl až po krk do detailní teorie fotky a zjistil, že kolem mě sedí téměř profesionálové, kteří se tímto tématem zabývají dlouhou dobu. Na takový workshop čekali roky, nikdy v Čechách se podobný seminář nikdy nekonal.

Fotograf Michal Hladík a režisérka Zuzana Burianová jsou na divadelní scéně jako doma.

Michal Hladík, který fotí pro divadelní soubor Kašpar, je člověk velmi sdílný a shovívavý, což je skvělá devíza pro lektora. Sálá z něj zápal pro věc a je jednoznačně cítit, že všechny názory má podložené zkušeností. Zdůraznil, že když se pohybujeme na pomezí mezi dokumentární a uměleckou fotkou, je důležité nasáknout atmosférou. Fotografové jsou velmi často už na zkouškách před představením a není ani výjimkou, že fotky na plakát vzniknou ještě před premiérou. Stejně jako v architektuře nebo tvorbě interiérů, ani tady nejsou jasná pravidla. Je jen pár nosných principů, které je dobré dodržovat, většina však stojí na individuálním vnímaní a citlivosti.

Záznam ze zkoušky divadelní hry EXPLOSIS v podání herců souboru TYGR V TÍSNI.
/Šimon Krupa, Vít Roleček a Kateřina Císařová/

V praktické části jsme měli za úkol nejprve shlédnout představení o Vladimíru Boudníkovi s názvem Explosis. Divadelní soubor Tygr v tísni ji hraje už rok v prostorách VILY Štvanice, kde se workshop konal. Vladimír Boudník mě vždycky fascinoval, v podání úžasného Bolka Polívky si ho nenechám ujít nikdy a byl jsem tedy rád, že jsme mohli fotit právě tohle představení. Snažil jsem se promýšlet si záběry, odkud budu fotit, jak se herci chovají, jaká jsou světla…Musím říct, že zapamatovat si tak nadupané půlhodinové představení je fuška. Když jsme pak začali s první skupinou fotit, zhaslo se, člověk byl najednou dezorientovaný ve členitém prostoru. Byl jsem totálně vděčný za gymnastiku na stavbách, kterou už léta provozuju. Na rozdíl od ostatních jsem běhal po praktikáblech bez pudu sebezáchovy sem a tam. Několikrát jsem si dokonce dovolil přeběhnout přes jeviště přímo před herci, což by mi za normálních okolností neprošlo. Tímto bych také chtěl poděkovat trpělivé paní režisérce Zuzaně Burianové i hercům, neboť ostatní účastníci semináře byli o poznání klidnější.

Při občasné revizi fotek během focení jsem měl dojem, že mám spoustu úlovků. Taky jsem nafotil přes 800 záběrů, a to jsem neměl pocit, že cvakám jako šílenec bez rozvahy. Ještě je dobré zmínit, že mám jistý problém s focením lidí. Ženy většinou nadávají, že jsou na mých fotkách tlusté, ošklivé nebo jinak deficitní. Nevím, já většinou koukám na kontext, kompozici a barvy. Je pravda, že je mi celkem jedno, jestli má nějaká holka na fotce trochu větší zadek, když všechno ostatní vyšlo parádně. Můj způsob vidění světa je v prostoru, v architektuře, v hmotě. Nicméně Michal Hladík rozčísnul tohle moje dilema jednoznačně, pokud se na fotce hereci sobě nelíbí, fotka jednoduše neuspěje.

Nejen scéna, ale veškeré prostory ve VILE Štvanice jsou nezapomenutelně unikátní. Další fotografie divadla.

Pak přišla fáze selekce a vybírání 5 dobrých fotek, které odprezentujeme. Můj další zásadní problém je rychlý výběr. Měli jsme na to zoufale málo času, směšnou půl hodinku. Přebrat 800 fotek! Do úzkého výběru se dostalo 30. Když jsem ale zjistil, že prezentace probíhá na dataprojektoru, který je velmi kontrastní a obraz zredukuje, omezil jsem se na 8 záběrů. Překročil jsem zadaný počet s drzostí sobě vlastní, moc jsem chtěl slyšet názor Michala Hladíka. Velmi překvapující pro mě bylo, že fotografie, které jsem předem favorizoval, mi nakonec přišly fádní a do finále se dostaly záběry úplně intuitivní v rozporu s mým normálním pracovním postupem, který je ryze racionální. Asi 2 hodiny jsme diskutovali nad svými pracemi. Bylo úžasné vidět, že každý zachytil představení úplně jiným okem, s jinými emocemi.

Go top

Děkuji všem z VILY Štavnice za to, že organizují takové zajímavé projekty. Děkuji Michalu Hladíkovi, který je svým postojem i zkušenostmi velmi inspirativní bytostí.

Nejvíce děkuji mojí milované ženě Magdě, která mne vytrvale podporuje v mé práci.

Dlouho se trápím otázkou jak lépe fotit. Jak zachytit svoji práci přesně a zároveň atraktivně? Soupeřím se světlem, potřebuji se vyhnout místům, které vnímám jako kompromis daný klientem. Když jsem se přihlašoval na workshop divadelní fotografie, moje představa byla, že se sejde pár amatérských nadšenců na jedno odpoledne a bude se, za dozoru odborníka, pokoušet zachytit emoci daného představení. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na úvodní přednášce zapadl až po krk do detailní teorie fotky a zjistil, že kolem mě sedí téměř profesionálové, kteří se tímto tématem zabývají dlouhou dobu. Na takový workshop čekali roky, nikdy v Čechách se podobný seminář nikdy nekonal.

Leave a reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top