Mezi ženami…

15.7.2018

Mezi ženami… mezi mlýnskými kameny?

Po delší době mám zase touhu zapsat si něco do “deníku”. Před rokem se mi narodila dcera a něco se stalo/ změnilo. Ne, nemám sentimentální touhu zatlačovat textem slzu v oku. Přes 40tku už jsem přepadnul dříve a existenciální krizi nezaznamenal. Stejně mě ale cosi pudí zamyslet se a znamenat si. To něco bude možná definitivní přečíslení v naší rodině. Jsem obklopen samými ženami…

Stejně jako ostatní muži jsem měl s učením se porozumět ženským dramatické obtíže a jsem vděčný za to, že netekla krev ani na jedné straně. Dlouhé roky jsem se pokoušel jako samouk metodou pokus- omyl. Častokrát jsem to zcela vzdal a vzal si time out. Ovoce, nebo kýžené pochopení/ ulehčení, přineslo až přečtení knihy “Cesta pravého muže”, jejímž autorem je David Deida. Tam pro mě také poprvé zazněla věta: “Naslouchejte ženě jako moři.” Geniální! Diskuze se zaoblily, většina trnů opadala, zavlála bílá vlajka…

Jsou to dva roky, co jsme si pořídili kočku, Carevnu. To je její jméno- Carevna. Velmi výstižné, hodnoceno zpětně. Pořídit si ji bylo spontánní rozhodnutí provedené ve dvou dnech. Od té doby vždycky, když si mi nějaký muž stěžuje na ženy, ženskou logiku a jejich nepochopitelné chování, doporučuji mu si pořídit kočku. Pozorování naší Carevny byl praktický rychlokurz náhledu do ženské duše. Pevně vyztužil teoretické vědomosti nabyté životem a ztvrzené fatální knihou od “DD”.

Proč to řeším na blogu architekta?
V mojí práci je intenzivní nutnost zharmonizovat a nechat zaznít mužský i ženský element naráz důležitější než v jakékoli jiné. Málokterá profese má dvojklienta a ještě k tomu jednoho z Marzu a druhého z Venuše. Málokterá profese taky drze zasahuje do tak intimního místa jako je domov. Je důležité našlapovat po špičkách a nechovat se jako slon v porcelánu. I když…ne. Já mám slony rád a rád provokuju. Tak je dobré ten porcelán “rozšlapávat” na dobře složitelnou mozaiku, ideálně prospěšnou všem. Někde jsem kdysi slyšel, že konflikt vzniká už když se dva lidé potkají. Nemusejí prý spolu ani mluvit. Dlouho jsem téhle tezi věřil. Dnes už to tak dramaticky nevidím a jsem za to rád.

Často jednám z páru spíše se ženami. Přece jen si my muži myslíme, že žena má ve své DNA schopnost zařídit domov a máme tendenci jí jít z cesty. Jsem obrovsky vděčný za ten osobní trénink od mých žen. Za to, že už nejsem tak tuhý a asi trochu hluchý, když intenzita přesahuje práh bolesti muže. S větší lehkostí odkládám klády, pod kterými jsem kdysi zůstával nehybně ležet. Takže chci říct, že se mi v tom matriarchátu žije moc dobře a neustálé testování mých schopností beru jako všeobecně prospěšnou hru.

Go top

Děkuji své báječné kočce – ženě Magdě, za dny plné radosti a stěstí.

Po delší době mám zase touhu zapsat si něco do “deníku”. Před rokem se mi narodila dcera a něco se stalo/ změnilo. Ne, nemám sentimentální touhu zatlačovat textem slzu v oku. Přes 40tku už jsem přepadnul dříve a existenciální krizi nezaznamenal. Stejně mě ale cosi pudí zamyslet se a znamenat si. To něco bude možná definitivní přečíslení v naší rodině. Jsem obklopen samými ženami…

 

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top