Přiznávám, že jsem letos možná trochu ujel, když jsem vstoupil do jasné kompetence svojí ženy. To ona má už od doby našeho seznámení “patent na adventní věnce”. Od počátku jsem obdivoval její schopnost minimalismu s nezbytnou dávkou konzervativnosti. Její “svíčkové kreace” jsou v mých očích legendární a po pár letech jsem byl ve stavu vrušeného očekávání, co zase vymyslí.

Letos ovšem udělala strategickou chybu pro obvyklá rychlá řešení a konzultovala se mnou svoji prvotní představu. “Prvotní představy” zavrhuju už z principu, stejně se k nim člověk chtě nechtě vrátí, takže je vnímám jako nutné zahřívací kolo a pozdější kalibrační okénko ve smyslu, kam až se dá “bazál” rozvést. Stejně jako se dá super jízda zajet, až po řádném zahřátí motoru, je velmi nepravděpodobné, že první myšlenka bude ta geniální. Bylo by to hezké, ale zkušenost hovoří jinak.

Tedy jsem svou drahou vyvedl z omylu a nechal ji dále hloubat. A panečku! Sama si vytvořila různé nálady a dala mi je ke schválení. Společnými silami vznikl velmi pěkný věnec, pobavili jsme se- a to i sami nad sebou- a celá situace mě vedla i k napsání tohoto článku na blog. Tomu říkám spojit příjemné s užitečným.

Vánoce mě začínají bavit víc a víc!

Tisíceré díky mé milované ženě za to, že vybudovala tak nádherný domov.