Perchta prožila svůj život v dobách mrazivého středověku, v časech husitských. Její první láskou byl mladý rytíř Petr. Všichni si určitě pamatujeme svou první lásku, ale pro Perchtu byl fantazijní svět něžných vzpomínek životně důležitý. Její otec nebyl pravé lásce nakloněn, daleko víc se zajímal o majetek budoucího manžela své dcery. Klasická pohádka o překážkách v cestě ke štěstí? Ne tak docela. Perchta byla opravdu provdána za jiného muže, významného šlechtice. Její manžel byl zlý a hrubý. Když odjela na jeho hrad, začaly jí těžké časy. Nový domov, spíš vězení, byl plný intrik a dokonce strachu o holý život. Chtěli ji otrávit! Dlohá léta žila jako Popelka. Přestože jí náležel majetek manžela i jeho postavení, on a jeho rodina se k ní chovali jako k poslednímu z posledních. Mnohokrát prosila v dopisech svého otce i bratra o pomoc, ale k ničemu to nevedlo. Zajímavé bylo, že Perchta uměla pouze číst. Nebylo tenkrát zvykem příliš vzdělávat ženy, ani šlechtičny. Všechny své listy tedy diktovala písaři. Muselo to pro ni být obzvláště potupné. Měla často hlad a neměla se ani čím přikrýt, do takové mizérie porodila dvě děti. Konečně byla vyslyšena a otec ji vysvobodil od jejího nedobrého muže. Vrátila se radostně zpět do rožumberského Krumlova! Vypadalo to, že je konec strádání. Happy end? Ten nečekejte! Její choť se opět rozhodl povolat ji k sobě. Zmizela ve Vídni na několik let a nikdo netušil, co s ní je. Snad jako vdova prožila pár pěkných let, ale musela se vyrovnat s další ránou osudu. Přežila obě svoje děti. Mnohem barvitější byl ale její příběh po smrti! Perchta z Rožumberka je našim nejznámějším strašidlem. Dobrým strašidlem. Zjevuje se celá v bílém. Koluje o ní spousta příběhů. Jak se starala o posledního Rožumberka Petra Voka, když byl ještě miminko. Chodívala k jeho kolébce a chovala ho. Chůvy na ni byly zvyklé a nijak jí nebránily. Problém nastal ve chvíli, kdy byla najata nová dívka. Ta na Perchtu vyjela a snažila se ji od malého odehnat, což Perchtu urazilo. Víckrát už se u kolébky nezjevovala. Ještě však zanechala vzkaz pro Petra Voka, díky kterému pak našel schovaný poklad. Také v období druhé světové války se Perchta vyznamenala jako dobrá ochránkyně Čech. Na hradě Rožumberk byl výcvikový tábor pro dívky z Říše. Ráno šly dvě z nich vztyčit vlajkou na hradní věž. Do cesty se jim postavil děsivý přízrak Bílé paní. Zastavila je jen gestem a výrazem tváře. Ty dívky se z celé události údajně zbláznily. I jako přízrak se vždy stavěla na stranu slabých a snažila se bdít nad spravedlností a klidem na svých panstvích.

Jestli existuje v historii opravový předobraz svébytné a emancipované princezny, musí to být Sisi. Alžběta Bavorská, která se jako teenager stala rakouskou císařovnou, byla jednou z mála, která lámala konvence jako párátka. Vymykala se mnoha diktátům své doby. Dalo by se říct, že jako muži by se jí tenkrát žilo lépe. Její otec ji vychovával jako chlapce. Dlouhé túry, sportovní zdatnost, ale i kultivace intelektu v podobě studija jazyků a lásky k literatuře. Svébytnost a touha po svobodě, to byla důležitá kritéria pro život, která dostala do vínku. Kalokagathia, napadá mě, dokonalost těla i mysli. Taková byla? Alžběta Řecko milovala, pravděpodobně milovala i jeho myšlenky. Její osudový hrdina byl prý Achilleus, kterému také zasvětila svůj zámeček na Corfu, kam se ráda vracela. Jako žena velmi dbala o svůj zevnějšek, asi jím byla i mírně posedlá. Můžeme se jí ale divit, když byla velmi krásná a navíc neustále na očích kritiků? Byla hrdá na svoje vlasy. O procedůrách péče o jejich kvalitu byla napsána spousta článků. Těžko říci, kde je pravda, každopádně portréty Sisi dokazují, že jejich délka a bohatost se vymykala z průměru. Také prý dbala až panicky o svou váhu. Na svoji výšku, byla v té době „čára“, měřila 172cm, vážila většinou kolem 50kg. Byla anorektička? Její BMI index se pohyboval od 15-18. To dnes vyhodnocujeme jako podváhu. Klidně by se mohla postavit na světová mola vedle dnešních topmodelek a s její krásou by pravděpodobně uspěla. Díky svojí znalosti mnoha světových jazyků byla schopna pochopit národ i jeho problémy, pronikla přes bariéru kultur jednoduchým krokem lidství. Škoda jen, že její život byl pokřiven přísným diktátem dvorské etikety. Jako jedna z prvních vysoce postavených žen například jezdila na koni obkročmo, tak jako muži. Šermovala, dělala gymnastiku, dlouhými túrami ničila své dvorní dámy. Byla houževnatá a asi velmi svéhlavá. Po úmrtí své prvorozené dcery měla dojem, že selhala. Když děvčátko onemocnělo na jedné z dalekých cest, vzdala se výchovy dalších svých dětí. Muselo to pro ni být obrovské trauma. Také se velmi bála, vzhledem k rodinné zátěži, že onemocní psychickou chorobou a začala se více zajímat o duševně choré. Tento panický strach ji musel provázet celý další život. Útěkem před ním i před tlakem společnosti pro ni bylo cestování. Vídeňské klima ji nevyhovovalo, a tak často odjížděla pryč. Touha po svobodě byla nejsilnějším motorem, který ji celý život poháněl.

Děkuji mé ženě Magdě, a její neutuchající kreativní energii.

Foto: PERCHTA – zdroj: Encyklopedie Český Krumlov
Foto: SISI – zdroj: wikipedie