Malý kousek Provence v srdci Prahy

17.8.2015

Bydlení podle Chantal

V úzké uličce v nenápadném domě v samém centru Prahy si vybudovala svůj výjimečný domov paní Chantal Poullain. AtelierON měl tu čest vejít do jejího království hovořit o jejích představách, o bydlení, o životě… Protože paní Chantal je okouzlující bytost plná inspirativních myšlenek i odzbrojujících asociací, byl to rozhovor všeobjímající, pevně kotvený v životě i létající ve fantaziích.

Už ve dveřích nás vítá odzbrojující úsměv paní domu, který z nás okamžitě sejme trému z prvního setkání. Její bezprostřední objetí a podmanivý alt způsobí, že se okamžitě cítíme jako při setkání s blízkým přítelem. Vstupní hala připomíná spíše galerii než obytný prostor. Obrazy a sochy jsou citlivě nasvícené skoro jako na divadelní scéně. Je zcela jasné, že každé jednotlivé dílo je důležitým nositelem příběhu. Pravidelný rastr dveří naznačuje, že byt poskytuje i velký prostor pro azyl a možnost úniku do samoty. Epicentrem dění je kuchyně s jídelnou. Chantal je skvělá hostitelka a bez možnosti usadit kolem sebe velkou společnost si neumí představit život. Když se snaží na stůl položit poslední z nepřeberného množství mís, trochu si povzdechne, že i přestože má velký stůl, stále to není dost. Kuchyně byla zhotovena podle jejího návrhu poměrně záhy po nastěhování. Prostého Středoevropana okamžitě zaujme nepřeberné množství volně visících předmětů, květin, loutek. Chantal rozhodně není příznivcem uzavřených kompaktních kuchyní. Stejně jako je ona otevřená vůči světu, vyžaduje otevřenost a dostupnost u věcí denní potřeby. Mohlo by se zdát, že je bezuzdnou milovnicí romantického rustikálního stylu, ale v tom zjistíte, že na stěnu nechala dát syrovou až industriální stěrku. Vždycky vás něčím překvapí.

Přestože se zdá, že se Chantal natrvalo zabydlela v Čechách, její touha po moři je stále přítomná. Paprsky slunce, které ji v Praze často chybí, dohání pro ostatní možná kuriózními způsoby. Vypráví nám příhodu jak majitelka protějšího domu plánovala novou fasádu a hledala vhodnou barvu. Výhled z bytu není zcela podle představ Chantal. Protější dům je velmi blízko a trochu brání slunečnímu svitu. Je naprosto kouzelné, že se jí podařilo ovlivnit jeho nátěr a ve žlutých tónech získat trochu slunce pro sebe. Přirozeně vlastně udělala to, čím pomáhá její nadace Archa Chantal v nemocnicích. Také tam dětem úpravou strohých interiérů přináší barvy, přírodu nebo pohádkový svět. Častým tématem jsou moře, ryby a zvířata. Vzhledem k tomu, že se povětšinou sama podílí na rozhodnutích ohledně témat i úprav, je jasné co je jejímu srdci nejbližší. Protože vyrostla v jednom z největších přístavů světa, moře na ni má magický vliv. Sama o něm hovoří jako o matce. Od dětství byla také vychovávána k lásce ke zvířatům. Její velká rodina vždy pulzovala životem. Pravidlo ctít život z ní sálá tak intenzivně, že je vepsáno v každé místnosti jejího bytu. Vnímáte ho v každém drobném detailu, který zachytíte. Stejně jako je ona konzistentní bytost je naprosto konzistentní její domov. Vyjmete- li jediný střípek z mozaiky narušíte harmonii, kterou Chantal vyznává.

Věru, nelehký klient pro architekta. Jsem ale přítelem výzev všeho druhu a hledání cest k pochopení mne velmi baví. Procházíme tedy další místnosti v bytě. Pracovna, jíž dominuje obrovská knihovna, je zcela podle představ Chantal. Masivní pracovní stůl a nepřeberné množství titulů se na vás valí ze všech stran. Co víc je třeba pro inspiraci? Knihy jsou pro paní Chantal nezbytné, miluje jejich vůni, ráda a často se k nim vrací. V našem rozhovoru se dostáváme k tématu divadla. Mezi francouzskými klasiky, které bezmezně miluje, totiž vidíme stoh jakýchsi skript. Svou výraznou patinou na sebe strhávaj í pozornost. Jsou pokroucené, otrhané a je zřejmé, že už mnohokrát čtené. To jsou ty pravé poklady, které nás okamžitě zaujmou. Jsou to scénáře her! Držíme v rukou text s názvem Hra o manželství, která měla premiéru v roce 1999. Měkké desky jsou už tak zohýbané a otrhané, že se bojíme, abychom jim listováním více neublížili. Zjišťujeme, že je to vlastně deník Chantal. 16ti letý zápisník plný poznámek i citátů, vzkazů od syna, není to pouhý scénář. Pietně jej odkládáme na místo a Chantal s humorem sobě vlastním dodává, že je to pravděpodobně jediný text k jejich hře s Jiřím Schmitzerem a pokud by se ztratil, ztratí se i oni.

Ložnici vnímáte při hlubším zkoumání už průhledem přes prosklené dveře z jídelny. Je to trochu tajemný prostor. Přestože nabízí pohled od stolu, není zcela jasné, že je to nejintimnější zóna bytu. Uchovává velkou míru soukromí, ale ukazuje dost pro pocit velkého prostoru. Vpodstatě vidíte jen toaletní stolek u okna, který by svým charakterem mohl být klidně součástí pracovny. Z místnosti bylo třeba věnovat trochu obytné plochy koupelně, která se při nastěhování renovovala a bylo nutné ji rozšířit. Vzniknul tak rafinovaný výklenek pod stropem nesoucí dekorace i funkční předměty, které momentálně zdobí a dodávají atmosféru. Trakař, který je v epicentru, původně sloužil jako sofa v dřívějším domě. Tato schopnost Chantal vidět věci v jiných souvislostech je odzbrojující. Mění a přizpůsobuje si cokoli ke svému účelu zcela bez skrupulí. Výhled z velkého okna jako jedniný nabízí pohled na malebné stříšky starého města. To dodává pocit nadhledu, který v ostatních pokojích, vzhledem k blízkosti domů a celkově úzké ulici Chantal chybí. Co ale postrádá venek, je stonásobně vynahrazeno uvnitř! Množství dveří, propojenosti, pocitu enormního prostoru a chytrá dispozice, se kterou již majitelka výborně začala, působí lehce a opravdově.

Jak tedy být jako architekt k užitku člověku, který přesně ví, co vyžaduje, umí si vyřešit dispozici bytu, zná svůj styl a nebojí se experimentovat? Chantal je jistě výjímečná bytost se svojí komplexností i uměleckým cítěním. O všem již mnohokrát přemýšlela a svůj vytříbený vkus má pevně v rukou. Jediná otevřená otázka je pro ni zatím výmalba haly, kuchyně, případně ložnice. Postupně ji omrzely vzory na látkách v jídelně i ložnici. V ložnici vnímá ještě jednu achylovu patu, a to nevyváženě prázdnou stěnu mezi vstupními dveřmi. A posledním, ale zásadním problémem je osvětlení jídelního stolu. AtelierON však má již skoro jasnou představu a na nás je tedy přijít s něčím zajímavým, neotřelým a vyvolat diskusi o barvách, světlech a látkách.

Skica vstupní haly v uměleckém bytě Chantal Poullain. Červená barva stěn umocní působení obrazů a bude výrazným středobodem celého bytu.

Go top

Děkuji mé milované ženě Magdě, za inspiraci a hlubokou lásku, kterou mi vytrvale dává.

V úzké uličce v nenápadném domě v samém centru Prahy si vybudovala svůj výjimečný domov paní Chantal Poullain. AtelierON měl tu čest vejít do jejího království a hovořit o jejích představách, o bydlení, o životě… Protože paní Chantal je okouzlující bytost plná inspirativních myšlenek i odzbrojujících asociací, byl to rozhovor všeobjímající, pevně kotvený v životě i létající ve fantaziích. 

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top