Měl jsem ale štěstí. Kromě ženy jsem získal i parťáka, který svou práci žere jako já. Je zubařka. Když mě v úvodu našeho vztahu tahala k sobě do ordinace, že musí vědět stav mého chrupu, připadal jsem si, jako když si prověřují koně před kupem. Měl jsem svoji osvědčenou paní doktor přes zuby a důvěřoval jsem jí. Přece jen ty mladé doktorky… Co můžou vědět? Postupem času jsem zjistil, že její pojetí zubařiny je úplně jinde, než jsem se zatím setkal. Mikroskop? Cože? Několika hodinové ošetřování? Jak o tom ale mluvila, bylo čím dál jasnější, že tomu fakt rozumí. Je hezké poslouchat člověka, kterého práce baví a rozumí jí. Anatomie lidského těla mě vždycky zajímala. V rámci kresby jsem ji i částečně nastudoval. Teď už mám do detailu proběhnuté kořenové systémy, principy temelení, znám pojmy jako fotokompozita a kofrdam. Je to fakt zajímavý obor. V principu vlastně hodně podobný architektuře. Celková rekonstrukce dutiny ústní často trvá jako stavba domu. Postupuje se od základů ke střeše – od kanálků po korunku zubu. Používají podobné nástroje – vrtačky, dlátka, táhla, kotvy… Slova jako cement, konstrukce, izolace dobře znají. Je to hodně řemeslný obor. Dostaly mě taky vzorníky barev, které používají. Pro nás jsou sice trochu omezené škálou bílé, ale šarm mají jako ty architektonické.

Hnul jsem si s krkem a zase znovu jsem byl vděčný, že moje žena není jen krásná, ale je i lékařka. Že mi umí vysvětlit, co se se mnou děje, protože bez informací mívá člověk strach.

Děkuji své báječné ženě Magdě, že pečuje o můj chrup s ještě větším zápalem, než já sám.