Po utichnutí nadšeného potlesku diváků máme snad všichni touhu užít si zbytek večera jako umělci. Pokračovat ve fantaziích a jako herci na jevišti zdánlivě necítit zemskou tíž. K tomu nám může dopomoci divadelní kavárna s neotřele uměleckou atmosférou, a designem pečlivě vyladěným mezi tmou a snem a poskytne vpodstatě jakýkoli nápoj dle žádosti. Jednoduchým gestem – sejmutí dělící látkové zástěny – se během pár chvil stává prostor jeviště a hlediště součástí večerního posezení. Rozdíly mezi diváky a herci se stírají o to více. V myšlenkách se vracíme do prostředí hry, do divadla kdesi v minulosti (nebo současnosti?), které v brilantní hmotné zkratce vytvořila Jitka Nejedlá. Je zcela ohromující její schopnost zvolit takovou formu a materiál, aby v rukou herců a představách režiséra vznikl propojený obraz. Kristýna Šrolová, druhá žena v pozadí, je u této hry autorkou kostýmů. Její neskutečný cit a dovednost vystihnout danou situaci, charakter a děj by ocenila každá žena při výběru do svého šatníku. Stačí ji sledovat po odehraném představení v široké modré sukni po kolena a člověk na ní může oči nechat. Obě dvě, Kristýna i Jitka, se doplňují ve svých scénografických i kostýmních návrzích pro představení Geisslerů, nestihl jsem zatím vypozorovat jejich střídání v těchto rolích. Jsou obě natolik skvělé, že se představení liší jedno od druhého a nelze najít paralelu ani v malých nuancích. Kristýnu můžete vidět na jevišti ve hře Valdštejn jako představitelku Švédského krále Gustava Adolfa, Jitku je možné zahlédnout na chvíli po představení nebo velmi nedobrovolně vystupuje na jeviště při premiéře. Oběma patří obrovský potlesk!