Barokní perla na skále

16.11.2014

Vranovský zámek má svá tajemství

K městečku na samé hranici s Rakouskem jménem Vranov nad Dyjí přijíždíme od Znojma po spletitých serpentinách. Tu a tam se mezi listovím košatých stromů zjeví velkolepý pestrobarvený zámek, v této opuštěné krajině pohraničí věru nečekaný. Jako levitující přízrak rozměrné barokní komtesy se tyčí na úzkém skalním ostrohu.

V ostrých silničních meandrech přirozeně snižuji rychlost možná až příliš. Jsem ohromený a nadšený zároven fantastickým pohledem na zámek. Vpodstatě krokem vjedeme do poklidného jihomoravského městečka, já zcela o(c)hromen jeho majestátností, moje žena zcela klidná neb se zde nedaleko narodila a na zámku prováděla. S nedočkavostí vybíháme lesní cestu nahoru ke vstupní bráně, během které nepřestávám být zásobován historkami z roku 1999, kdy zde má nejdražší působila. Jak tudy chodívali každý večer serpentinami za večerním povyražením na přehradu a nad ránem zase zpátky na zámek. Jak využivali pro snadnou dostupnost cestu „Kozinu“, vedoucí nad prudkým svahem. Když po ní pak jdeme nedokážu pochopit, že se nikdo z nich nesvrhl do propasti. Má žena mě naivně ubezpečila, že i na podpatcích dámy šplhaly opatrně a pro zvýšení bezpečnosti se všichni drželi za ruce. Třeštil jsem oči dolu do srázu a jímala mě hrůza. Mohl jsem být teoretickým vdovcem.

Sál předků

architekt – Jan Bernard Fischer z Erlachu
sochař – Tobiáš Kracker

Prohlídku zámku zahájíme v Sále Předků, je to obrovský prostor navržený výlučně proto, aby oslavoval rod Althanů. Brilantní architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu, který praktikoval u Berniniho v Římě, získal tuto zakázku poté, co se osvědčil zvládnutím zakázky koníren v nedalekém zámku Lednice. Možná díky své schopnosti věnovat se i sochaření, kresbě a dekoratérským činnostem, dostal možnost změnit vyhořelou ruinu hradu v ohromující zámek, který bude chloubou a vizitkou rodu Althanů. Michal Jan II. z Althanu je znázorněn sochou v Sálu Předků, není to úplně sympatický chlapík. Paní doktorka Cajthamlová by si ho jistě vzala do parády pro napravení figury a ztráty podstatné části kil, ale musíme si připustit, že v období 17. století byl trochu jiný vkus a štíhlá linie spíše připomínala hlad a chudobu. Možná že autor sochy Tobiáš Kracker použil obráceného „filtru“ a pár kil se vzdouvající se pózou stavitele ještě záměrně přehnal. Jižní terasa vždy ohromí výhledem do krajiny a má žena, která vydržela neskutečně dlouho mlčet, ukazuje obráceným směrem než průvodkyně a zdržuje nás za skupinkou.
Táhne mě k zábradlí a ukazuje doleva od řeky na svah, kde je Mníškův kříž, kam mě prý také zavede, protože je odsud nádherně vidět zámek a cestou k němu ještě potkáme farní kostel Nanebevzetí Panny Marie také od Fischera z Erlachu!

Sál předků byl postaven na typicky barokním – elipsovitém – půdorysu architektem Fischerem z Erlachu (*1656 +1727). Svojí polohou na úpatí skalnatého vršku je nejvýraznější dominantou celého souboru vranovského zámku.

Přes Sál Předků, vstupní předsálí vcházíme do ložnice Pignatelli. Dominantou komnaty je lůžko, které působí dosti miniaturně, paní průvodkyně nás ubezpečí, že je to optický klam a má polovička dodává, že ověřený klam neb při poslední prohlídce jedné z průvodkyň se její kolegové hodili do pyžam, natáhli spací čapky, zalehli do peřin a čekali až skupina dorazí k nim. Byl to poprask, jaký návštěvníci zámku jistě dlouho nezapomenou…

Novověká hygiena

Koupelna pro Marii Filipu

Společenský salon, Přijímací salon, Modrý salon procházíme v rychlém tempu přes Respirium do Koupelny. Ano, do koupelny – ještě to není koupelna tak, jak ji známe dnes, ale má k ní docela blízko. Byla pořízena pro poslední paní z rodu Althanů, Marii Filipu. Také je to prý ojedinělý důkaz o šlechtické lázni v té době. Pravda, dámská móda se tenkrát soustředila na obručí vyztužené sukně, spousty spodniček, korzety a monstrózní paruky, díky kterým se nejen nedalo spát, ale i osobní hygiena byla komplikovaná. Její nedostatek se vesměs nahrazoval spíše parfémy, pudry a drbátky než mýdlem a vodou. Nízký bazének v koupelně má překvapivě vyspělé napouštění dvěma vodovodními kohouty. Vypustit vodu po koupání ale už nebylo tak snadné. Lázeň totiž postrádala podobně praktický odpadní odtok. Mezi dalšími drobnostmi mě zaujala chytačka na obtížný hmyz k zavěšení na krk. Z této okrasné klícky nebylo pro členovce uníku. Dámy ji nosily, předpokládám, stejně hrdě, jako se dnes nosí Swarovski.

Západní křídlo začíná „západním duchem“ zednářů v Pánském pokoji. Stanislav Mniszek patřil mezi zasvěcené do skupiny učenců, kteří snad chtěli navázat na rytíře řádu Templářů. Údajně první zednářskou lóži měl v zemích českých na svědomí hrabě František Antonín Špork mecenáš umění a mimojiné stavitel Kuksu, který byl ve své době nepřehlédnutelnou osobností a jistě mnohé popouzel, čímž je dováděl až k tvorbě legend o něm. Každopádně zednářské lóže mají kolem sebe závoj tajemna, zvláštní konspirace, vědomí věků, tajné síly. Když se o nich průvodkyně zmíní, všichni rázem zporozní. Tento pocit je podobný s agenty FBI i Blanickými rytíři, těžko říci, čemu se u zednářů více přibližujeme. Švýcarké pokoje s naivní malbou na stěnách chmurné myšlenky bohatě rozptýlí, vyhlídka z okna na nádvoří s dvěma giganty u schodů potvrdí krásu počasí venku a nálada se z temna zvláštní magie opět zvedá. Moje choť mi ještě ukazuje tajné dveře, kudy podle pověsti chodí duch hraběnky Pignatelli každou noc do zámecké kaple. Na konci prohlídky knihovny čítající zhruba 10tisíc svazků se s námi loučí i naše milá průvodkyně. Bylo to krásné snění.

Děkujeme:)

Go top

Děkuji za spolupráci na tomto článku svojí ženě Magdě.

K městečku na samé hranici s Rakouskem jménem Vranov nad Dyjí přijíždíme od Znojma po spletitých serpentinách. Tu a tam se mezi listovím košatých stromů zjeví velkolepý pestrobarvený zámek, v této opuštěné krajině pohraničí věru nečekaný. Jako levitující přízrak rozměrné barokní komtesy se tyčí na úzkém skalním ostrohu.

3 comments

  1. Comment by Liba

    Liba Reply 27.11.2014 at 20:34

    Článek mne přímo navnadil, abych podnikla cestu na Vranov…

  2. Comment by Veronika

    Veronika Reply 20.11.2014 at 12:47

    Na tomto článku lze ukázat krásy a květnatost českého jazyka. Velmi čtivé, inspirující, a pro oko přitažlivé ilustrace. Velmi se těším na další články.

  3. Comment by Sandra

    Sandra Reply 18.11.2014 at 9:27

    Precteno jednim dechem! Uzasne propojeni pribehovosti s praktickymi informacemi a dechberoucimi ilustracemi…jednim slovem nadhera!

Napsat komentář: Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Go top