V ostrých silničních meandrech přirozeně snižuji rychlost možná až příliš. Jsem ohromený a nadšený zároven fantastickým pohledem na zámek. Vpodstatě krokem vjedeme do poklidného jihomoravského městečka, já zcela o(c)hromen jeho majestátností, moje žena zcela klidná neb se zde nedaleko narodila a na zámku prováděla. S nedočkavostí vybíháme lesní cestu nahoru ke vstupní bráně, během které nepřestávám být zásobován historkami z roku 1999, kdy zde má nejdražší působila. Jak tudy chodívali každý večer serpentinami za večerním povyražením na přehradu a nad ránem zase zpátky na zámek. Jak využivali pro snadnou dostupnost cestu „Kozinu“, vedoucí nad prudkým svahem. Když po ní pak jdeme nedokážu pochopit, že se nikdo z nich nesvrhl do propasti. Má žena mě naivně ubezpečila, že i na podpatcích dámy šplhaly opatrně a pro zvýšení bezpečnosti se všichni drželi za ruce. Třeštil jsem oči dolu do srázu a jímala mě hrůza. Mohl jsem být teoretickým vdovcem.

Přes Sál Předků, vstupní předsálí vcházíme do ložnice Pignatelli. Dominantou komnaty je lůžko, které působí dosti miniaturně, paní průvodkyně nás ubezpečí, že je to optický klam a má polovička dodává, že ověřený klam neb při poslední prohlídce jedné z průvodkyň se její kolegové hodili do pyžam, natáhli spací čapky, zalehli do peřin a čekali až skupina dorazí k nim. Byl to poprask, jaký návštěvníci zámku jistě dlouho nezapomenou…

Západní křídlo začíná „západním duchem“ zednářů v Pánském pokoji. Stanislav Mniszek patřil mezi zasvěcené do skupiny učenců, kteří snad chtěli navázat na rytíře řádu Templářů. Údajně první zednářskou lóži měl v zemích českých na svědomí hrabě František Antonín Špork mecenáš umění a mimojiné stavitel Kuksu, který byl ve své době nepřehlédnutelnou osobností a jistě mnohé popouzel, čímž je dováděl až k tvorbě legend o něm. Každopádně zednářské lóže mají kolem sebe závoj tajemna, zvláštní konspirace, vědomí věků, tajné síly. Když se o nich průvodkyně zmíní, všichni rázem zporozní. Tento pocit je podobný s agenty FBI i Blanickými rytíři, těžko říci, čemu se u zednářů více přibližujeme. Švýcarké pokoje s naivní malbou na stěnách chmurné myšlenky bohatě rozptýlí, vyhlídka z okna na nádvoří s dvěma giganty u schodů potvrdí krásu počasí venku a nálada se z temna zvláštní magie opět zvedá. Moje choť mi ještě ukazuje tajné dveře, kudy podle pověsti chodí duch hraběnky Pignatelli každou noc do zámecké kaple. Na konci prohlídky knihovny čítající zhruba 10tisíc svazků se s námi loučí i naše milá průvodkyně. Bylo to krásné snění.

Děkujeme:)

Děkuji za spolupráci na tomto článku svojí ženě Magdě.